Blůdiště

Vlastenci od Jana Buriana

2012-01-23T02:41:00.000-08:00

Naširodinní přátelé nám před časem představili svou kamarádku – Američanku, kterásem jezdí velmi často a Českou republiku opravdu obdivuje. O našich dějinách isoučasnosti toho ví víc než průměrný tuzemský občan a také tu občas provázíamerické turisty.

„Nedávno,když jsem s nimi byla na Českém Šternberku, kde to opravdu miluju,“ vyprávěla, „pocítila jsem před nimi takovou zvláštní hrdost, jako že je to taky moje země.“

Nechtěljsem ji ranit, a tak jsem jí neřekl, aby si u nás na takové výroky raději dávalapozor, tohle že nejspíš běžný Čech nepochopí a bude to považovat za pěknoudrzost. To tak ještě! Aby se nám tu roztahovala a přivlastňovala si něco, copatří jenom nám!

Přijejím vyprávění se mi ovšem okamžitě vybavilo několik míst na Islandu, která –také většinou s turisty – navštěvuji déle než patnáct let a podobně jako ona jeuž částečně považuji za svoje, přestože mi ani trochu nepatří. Kdo ví, možnábych při vyslovení tohoto názoru v méně vhodné společnosti na Islandu narazilstejně, jako by mohla ona narazit u nás. Na jedné černé islandské pláži mámtotiž „svoji skálu“ a na ní se, když se na chvíli zastavím a koukám, objevují tváře „mých“ trollů. Když mám na Islandu fofr a navyfotografování nového trolla na té skále nezbyde čas, stýská se mi... A podobné pocity mám i na jednom „svém“ indiánském hřbitůvku v Andách a v jedné „své“ hospodě v údolí řeky Douro v Portugalsku. Tam se opravdu cítím jako vlastenec...

Minulýtýden oslavil můj pražský přítel, kavárník a spisovatel Jorge zvláštní den.Vypočítal si totiž, že od chvíle, kdy opustil své rodné Santiago de Chile aodstěhoval se do Prahy, uplynulo přesně 8449 dnů a že v pátek to už bylo o denvíc, než kolik si jich předtím odžil ve svém rodišti.

Mámv Chile také několik „svých“ míst, a tak jsem se před svou poslední cestou neudržel a zeptal se Jorgeho, jestli se tam občas vrací.

„Pořádméně,“ odpověděl. „Nemůžu prostě žít v zemi, kde je v každé ulici lékárna a ještě se v ní prodávají nezdravé věci.“

Takjsem ten jeho důvod v Chile prověřoval a měl pravdu, tolik obchůdků se zbožímpro zdravé nemocné (či naopak) jsem nikde na světě neviděl... Ale mně by to takmoc nevadilo, kdybych měl dost času, klidně bych se tam na nějakou dobu odstěhoval.

VJorgeho pražské chilské kavárně s ním o páteční noci slavila půlka pražskéLatinské Ameriky stejně jako řada přátel z jeho druhé půlky života.

„Takteď už jsem opravdu Čech,“ pravil, když jsme si slavnostně přiťukli zčásti chilským piscem a dílem obyčejným pomerančovým džusem, protože já jsem ještě musel řídit. Alespoň v duchu jsem si představoval, že popíjím originální chilské „jugos naturales“, které považuji za nejlepší pití na světě.

„Copro tebe tento den znamená?“ zeptal jsem se Jorgeho.

„No,asi hlavně to, že už nemůžu jen tak říkat: ‚Co to tady děláte?‘ Musím se prostě ptát: ‚Co to tady děláme?‘“

Totedy není zase tak moc české, napadlo mě, když jsem se pak vracel noční Prahoudomů. Kdyby byl Jorge opravdu Čech, zeptal by se: „Co to tady dělají?“

U násse přece v těchto případech nikdy neříká my, ale oni!

OvšemJorgemu bych tohle radši neřekl, abych mu nepokazil radost.

Akoneckonců třeba se to časem změní a nejen on, ale i my ostatní Češi se přestanemevyhýbat alespoň slovní odpovědnosti za to, co tu máme.

Intimní nepřítel zapomnění aneb malá pocta Josefu Matzovi .

2011-06-24T06:35:00.000-07:00

Pro Světlanu

Velmi nedávno, to znamená před několika dny, se oslavil den otců. Událost poněkud bezvýznamná v porovnání s dnem matek. Otci jsem nezavolal a raději jsem volal čtrnáctiletému synovi. Spíš abych si z toho všeho dělal legraci, než abych si vynucoval pozdrav a gratulaci. Ten mi pro změnu telefon nebral. Skoro stejný den a jako na zavolanou či jako znamení jsem dočetl vynikající a zároveň smutnou knihu kolumbijského spisovatele Héctora Abada Faciolinceho. Tato kniha pojednává o mnoha důležitých věcech, ale především pojednává o lásce mezi otcem a synem. Také vydává svědectví o zemi zmítané násilím a vraždami; o současné Kolumbii, kde se převážně odehrává vztah mezi Héctorem Abadem - otcem a Héctorem Abadem - synem. Tato kniha s největší pravděpodobností nikdy nebude přeložena do češtiny. Škoda.

Otec jako námět, respektive pohled syna na otce, není v literatuře zdaleka nic nového. Dokonce existují kritici, kteří občas tento druh knih zařazují do zvláštního žánru „doznání“. Mohu jmenovat některé knihy, alespoň ty, které znám, nebo jsem je četl, nebo o kterých vím: The Invention of Solitude (1982) od Paula Astera, nebo My Father and Myself (1968) od J.R. Ackerleyho, nebo My Ear at his Heart (2004) od Hanife Kureishiho, nebo Between Fater and Son: Family Letters (1999) od V. I. Naipule nebo L´Africain (2004) od J.M.C. Le Clezia, nebo vynikající Tiempo de vida (2010) od Marcos Giralt Torrenteho. Odsud jsem se dozvěděl o většině výše zmíněných titulů.

V Čechách se nedávno také zrodilo výjimečné dílo, které tuto otázku řeší. Jde o Zeptej se táty od Jana Balabána. A koneckonců Praha je také spjatá s jménem Kafky, a dnes každý ví jak silnou roli hrál v jeho tvorbě vztah s otcem. Stačí číst Brief an der Vater (1919).

Abadovo dílo je upřímným a pozoruhodným textem o jihoamerické vzdělané rodině, v jejímž čele stál člověk, autorův otec, který nikdy nepřestal hájit lidská práva. Všechna lidská práva. Práva, na která neuvěřitelně často šlape pravice i levice.

Héctor Abad Faciolince vypravuje strhujícím způsobem příběh svého otce. Ale není to pouze příběh, je to lidská tragédie. Jádro vyprávění a pointa celé knihy spočívá v popsání okolností, jak nakonec jeho otec Héctor Abad Gómez byl zavražděn rukou pravicových „brigád smrti“ ve městě Medellín. Záležitost, o které v knize víme od samého začátku.

Kniha funguje i jako román, nebo sága, nebo proč ne, i jako detektivka, kde zločinec zůstává nepotrestaný, ba dokonce, ani nevíme kdo to spáchal, ale tušíme to. Na pozadí tohoto násilí se odehrává silný a láskyplný vztah mezi otcem a jeho synem. Okolo tohoto vztahu umírají lidé jako mouchy. Jsou to více než lidé, jsou to postavy a hrdinové, a to je to nejtragičtější celé knihy, protože čtenář nečeká, že budou hlavní postavy a nejbližší vedlejší postavy umírat.

Héctor Abad napsal statečné dílo a jeho literatura, jeho psaní je jediný způsob, který dnes má intelektuál v boji proti nespravedlivosti a zapomnění. A slovo zapomnění tady není náhodou. Kniha se totiž nazývá „Zapomnění, kterým budeme“ (šp. El olvido que seremos, 2006)

Námět otce je silné a lákavé téma, především když máme pocit, že o něm máme co říct. Dokonce moje osobní, až skoro denodenní úvaha a reflexe (občas i rozjímání) o mém otci a o tom, že o něm také potřebuji nutně psát, a že bych to také jednou rád dokázal, mě v poslední době hodně přiblížilo k těmto knihám.

Všechny tyto knihy mají jeden společný jmenovatel: napsali je synové. Každý se potřeboval po svém vypořádat se vztahem k otci a vztah byl vždy otázkou vzdálenosti či blízkosti k němu. Všechny knihy mají další společný rys, což se zdá být samozřejmé: mají historické a společenské pozadí. Po posledním, a bohužel dávném, rozhovoru po telefonu s mým otcem, kde jsem ho požádal, aby o sobě něco napsal a ve kterém mi obratem sdělil, že po nocích něco píše, a já mu na to opáčil, skoro žertem, že alespoň 1000 stran, a on, že kdepak, že 15000 stran-, jsem si říkal, že o něm ještě psát nemohu a nesmím. Pochopitelně nemám v úmyslu se srovnávat s výše uvedenými spisovateli. Každopádně naši předkové budou vždy přítomni v tom, co milujeme. A když milujeme literaturu, budou v ní.

Příběh mého zapomenutého a zapomětlivého starého otce ještě nebyl dopsán životem. Ale já jsem si uvědomil, že v mém životě hraje velkou roli jeden aspekt ve vztahu otce a syna, a to je ona výše zmíněná vzdálenost. Můj otec důchodce a bývalý univerzitní profesor žije a píše na konci světa, v nejižnější možné zemi. Jeho syn kdysi emigroval a zvolil život jinde. Zvolil vzdálenost a dálku. Zvolil tak potvrdit onu vzdálenost, která mezi nimi byla tak jako tak.

Dalo by se říct, že v těch jmenovaných knihách nacházíme pestrý vějíř odstínů, od nulové vzdálenosti neboli absolutní blízkostí, což je případ Héctora Abada Faciolinceho (o to tragičtější je ten příběh, protože jeho případě vztah otce a syna byl krásný) až k propastné vzdálenosti, jak je třeba Kafkův případ. Každopádně potřebu vyrovnat se s otcem, s jeho životem nebo smrtí je vždy ten hlavní důvod těchto spisovatelů.

Ovšem úroveň vzdálenosti není věc osudu ani náhody. Nachází své příčiny ve společnosti. I přes nulovou vzdálenost v knize Héctora Abada, se jeho vztah s otcem odehrává na společenském pozadí. V případě knihy „Zapomnění, kterým budeme“ je to Kolumbie zmítaná špinavou válkou mezi vládou a partyzány.

Pozadí se nakonec často ukazuje spíše jako důsledek velkého konfliktu. U některých ten konflikt je kulturní, politický, dokonce ideologický nebo občas i náboženský. Často je onen konflikt vzdáleností generační. A také často se ona vzdálenost stává vskutku reálnou a mezi rodičem a potomkem se objeví tisíce kilometrů. Často samotná existence jedněch, ať jsou to rodiče nebo děti, zaleží právě na snaze nebo na obětech těch druhých. Říkáme tomu migrace nebo útěk, říkáme tomu exil, říkáme tomu azyl, atd.

A tady bych se s dovolením už pomalu začal vracet ke knize Abada Faciolinceho a zároveň bych odbočil a trochu se pozastavil nad otázkou té reálné vzdálenosti. Ale nejdříve si dovolím sdílet malou pražskou každodennost. Znám jeden bar ve městě, kde pracuje Světlana. Ona tvrdí, že se jmenuje Svitlana, ale tam zdomácněla spíše ta česká varianta jejího jména. Světlana je Ukrajinka, vstává každý den brzy ráno a chodí do toho baru umývat záchody, pak odejde a vrací se okolo poledne pomáhat kuchaři s obědy a umývat nádobí po hostech, pak zase odjede a bere hromadu kartonů a obalů (vyšší než ona sama) a vyhodí je do recyklačních kontejnerů, pak se Světlana znovu vrací v podvečer a zase pomáhá kuchaři s talíři a také umývá další hromadu nádobí do půlnoci. Světlana je mladá, je vdaná a její práce je těžká. Ale to nejtěžší na její práci je, že musí strávit tři až pět měsíců bez své dcery, kterou miluje a které telefonuje skoro denně za nemalé peníze. V tom baru pracují další lidé, také mají děti ale vídají je každý večer a toto nijak neřeší. Proč by, že? Jich se to netýká. Česká republika je sice trochu v krizi ale je to prosperující země. Období kdy byli Češi ti utečenci už je dávno pryč. A koneckonců, ti co neutekli a zůstali tady, spíše záviděli těm, co se dostali přes hranici.

Pokaždé když jdu do toho baru a mluvím se Světlanou si uvědomuji, že podobných lidských osudů jsou tisíce a tisíce po celém světě. Dnes a denně. Jde o různé diaspory, které pracují a žijí jinde. Jsou to především synové nebo otcové či matky. Jsou daleko od svých rodičů nebo dětí a možná za pár let někdo z nich napíše další podobnou knihu.

Říkal jsem před chvílí, že se pomalu vracím ke knize Héctora Abada. Bylo to také proto, že otázka emigrace se tam také objevuje. Než byl jeho otec zavražděn, musel jak samotný Abad, taki i hlavní postava, jeho otec (ale i přátelé otce) během života odjet několikrát z Kolumbie. Migrace je další silný prvek této knihy. Migrace, která zachraňuje život. Vlastní nebo blízkých. A teď se tady musím přiznat, že tohle všechno vlastně píšu kvůli významu otci jako literární postavy. Ale také jako dárek pro Světlanu, která má příští týden narozeniny a konečně po třech měsících jede domu za dcerou.

Ale existuje jeden hlavní důvod, jedna nepatrná a skoro bezvýznamná postavička v knize Héctora Abada Faciolinceho. Je to pouhopouhý detail, okolnost, kulisa vyprávění. Ale, protože všichni postavy v jeho knize jsou pravdivé, lidé z masa a kostí, tak i tato postava musí byt pravdivá. Kniha, kterou jsem dočetl na den otců je součást edice Booket španělského nakladatelství Seix Barral. Je to vydání pod inventárním číslem 2310. Na strance 151, na první straně dvacáté sedmé kapitoly se praví jak Marta, sestra autora, byla jako dítě hvězdou rodiny. Byla inteligentní, veselá a žívá. Praví se, že od jejich pěti let hrála na housle a chodila denně odpoledne na konzervatoř, kde ji učil český profesor a vynikající houslista jménem Josef Matza. Tradovalo se, že tento český profesor, říká Abad Faciolince, kdysi koncertoval jako stálý člen hudebního tělesa v Opeře v německém Freiburgu a jednou emigroval do Kolumbie. Tento Josef Matza nejen, že tvrdil starému Héctorovi Abadovi Gómezovi, zavražděnému otci autora, že dlouho nepotkal takový talent, ale Josef Matza dokonce dirigoval, ztracen v kolumbijských tropech, každý víkend univerzitní hudební těleso, které každou neděli hrávalo v Parku Bolívar. Abad nám říká, že tento ztracený Čech hrál vše, co mohl hrát s jejich chudým orchestrem a pak skončil jako zatrpklý opilec v ulicích Medellína, odkud ho vždy jeho žáci nad ránem sbírali. Když chlastal a putoval celé noci, dokonce i bezdomovci a žebráci ho chránili a říkávali: „Mistr je opilý, nechte ho spát“ Abad nám říká, že Mistr Matza, ve svých hodinách hudební výchovy, dívaje se s milující zlostí na své housle, říkával svým žákům: „to je můj intimní nepřítel“

Hledal jsem cokoliv o tajemným Josefu Matzovi. A našel. Studoval housle v Praze. Na konzervatoři. Vynikal jako virtuóz a koncertoval. V roce 1930 vyrazil na turné až do Jižní Ameriky. Turné se mu nakonec stalo osudným, protože všude si ho Latinoameričani žádali až ho nakonec jmenovali v Kolumbii profesorem a brzo dirigentem národní filharmonie. Tam si měnil a upravil příjmení aby mu to dále nezkomolili. Nevím, zda Josef Maca byl otcem nějakého rodu Jihoameričanů českého původu. Vím ale, že byl určitě synem, a že když se chystal navštívit Československo a svého otce, nebo hrob svého otce, zrovna začala okupace. Josef Maca se už nikdy nevrátil. V Praze o něm nikdo nic neví. Jako by nikdy neexistoval.

Héctorovi Abadovi Faciolincemu otce nikdo nevrátí. Už neexistuje. Byl zavražděn. Pokud jde o mě, já se mohu dnes kdykoliv vrátit domů na konec světa za svým zapomětlivým a zapomenutým píšícím otcem. A Světlana? Světlana také, a proto se vrací za svou dcerou pravidelně na Ukrajinu. Ale ani ona jakoby neexistovala.

Občas poslouchám líbeznou houslovou melodii, která mi připomíná to nepřetržité kyvadlo, tu vzdálenost nebo blízkost mezi otci a syny, mezi rodiči a potomky. Občas cítím toho intimního nepřítele, jeho kárání.

Identita a fikce, dvě tváře španělské touhy. Doslov románu Juana Marsého Dívka se zlatými kalhotkami

2011-01-16T04:22:00.000-08:00

Nově!!! Blog Literární Zpravodaj

2010-09-01T05:28:00.000-07:00

Přestavuji Vám své další nicnedělání :-)

Pokud máte někdo z Vás zájem o novinkách ze světa literatury... tak můžete občas sledovat tento blog...

JZP

Cesta z Prahy do Zlína a čekání na Vary.

2009-06-09T23:34:00.000-07:00

Zdá se mi, že jeden z nejvetších paradoxů naší civilizaze, pokud se jedná o umění a kulturu, alespoň co se týče jejich společenské podoby, je fakt, že jeho organizace a náplň, pokud jde o prostředí a celkovou duševní atmosféru, je často ovládána a odklopena komercí a potřebou zviditelnit to, co přestavuje zisk (jak současný i budoucí).
Je až kruté konstatovat, že široká škála uměleckých a kulturních projevů lidského ducha vzniká a vyniká spíš v časech nesvobody než v časech svobody; respektive v časech, kdy umělci pocitují nesvobodu a tiíseň; v časech, kdy prioritou je lidská duše a důstojnost člověka více než peníze; v časech, kdy jsou pošlapané lidské hodnoty. Hodnoty, které jsou nedílnou součastí života člověka.
V období, kdy nejsou tak silně pociťovány touhy a vášně po ztracených hodnotách se zdá, že umění stojí a padá jen na vyjímečných jedincích. Jsou to jedinci, kteří dokážou přejít a jít dále od pomyslných vlastních daných hranic. Třeba i sebekritikou a ironií. Pořád v nás ale převladá pocit, že v umění jde především o hodnoty lidského ducha. Proto mi nejde do hlavy, že například dětský filmový festival může být sponzorován společností či značkou, která propaguje sázení. Nebo dospělý filmový festival tabákovým koncernem. Pokud je to ušlechtilá přestava a touha mesenášů uvnitř těchto společností či sponzorů, potom jejich skutečný zaměr je jiný. Pokud jde o vnější podobu věci, dospělý český filmový festival se již léta těší úznání ale i výhod génia loci místa, kde se koná i přes změny během posledního období. Tím chci říct, že se do jisté míry vyhnul tomu, aby se u promítání vyvinul příliš a viditelně obroský tlak různých komerčních nabídek všeho druhu. (I když nevím). Ale důvody k jásání nejsou, protože karlovarský festival jde nepochybně cestou těch ostatních velkých evropských a světových festivalů, kde nakonec vládne fetišismus a lesk povrchnosti falešných hvězd s dost pochynou uměleckou kariérou ve všude přitomném showbysnizu. Je pravda, že naš dospělý festival zatím odolává a pořád jsou vidět ve městě mladí lidé spící na ulici ve spacácích a filmy zůstavají do jisté míry dostupné každému. Varský festival odolává i co se týká obsazení a figury celosvětové dennodení reality show jsou zatím vidět minimálně. Jeho dětský zlínský protějšek se bohužel převážně odehrává uvnitř jednoho úzkého a stísněného obchodního domu a jeho návštěvníci (čtěte děti a mládež) jsou cestou na film masírováni všemi možnými vykladními výlohami, jakýmsi muzeem dnešní konzumní společnosti. Pokud jde o „chytrou zabávu“, kterou se přejeme vidět jako doprovodné akce, situace je více než bídná. Projevy průměrné pop kultury na zlínském náměstí jsou jasným indikátorem, že kultura je silně ovlivněná povrchností a lobbismem. Pravděpodobně (a to musím zdůraznit) za stav věci nemůže hlavní sponzor, ani pořadatel (I když) . Nemusejí si toho být vůbec vědomi. Snad za to můžou moje přiliž alternativní požadavky po smysluplnost. Zřejmě také moje chutě a touhy po chytré zabávě bez komerčního masírování dětských hlav. Pravda je, že se nám jeví všude jako vysvětlitelný a samospasující ten nejopakovanější všudypřítomný argument, že bez údajných velkých peněz sponzorů by se asi tyto akce nemohly konat (i když kdo ví, třeba jo). Pravda je, že také na tyto akce chodí děti různé a ne jen děti težkopádných inťoušů, tím pádem se festival stává širokospolečenskou záležitosti tolerantnější i vůči laciným doprovodným akcím a pitomným patetickým americkým filmům.
Pokud o roli umění jde (pokud umění vůbec má mít nějakou roli) a pokud jde o jeho organizovanou podobu na rovině společenských akcí, zdá se, že nestačí pouhé zmapování zájmů a prosazování dosavadního vkusu možných návštěvníků. Proto nemusí nutně v těchto akcích převládat dojem, že tohle je kulturní akce. Nejsem si tak jistý, zda se dá mluvit o prozasování nějakých skutečných hodnot. Rozhodně nezastávám názor, že je nutné za každou cenu vtlukat do hlavy nějaký ideový, či politický nebo jiný směr (jak tomu bylo v minulosti), ale myslím si, že lze budoucím generacím nabídnout umění, které inspiruje, respektive jeho společenskou podobu, nejen úmění které má vyřesit, jak nejlépe travit volný čas.

Pruďas Zúňiga

Poplatky, či úplatky?

2008-11-12T11:23:00.000-08:00

Žijeme v době krize, blížícího se českého předsednictví EU a prvního černošského prezidenta USA. Je i po volbách a nastalo období hádek uvnitř ODS. Ale hlavně prožíváme dny, kdy se znovu mluví o regulačních poplatcích. K tomu všemu se doktoři chystají stávkovat a tím nám říct, že problémy dále čekají na řešení.
Den po krajských volbách jsem doprovázel známého k doktorovi do nemocnice na několikátou dohodnutou schůzku. Kontakt na doktora získal díky rodinným známostem a proto doufal v lepší přístup. Já jsem si v duchu říkal, že mezi lidmi pořád převládá dojem, že jsou důležité protekční známosti. Vzhledem k závažnosti onemocnění a rádikálnímu nabídnutému řešení od lékaře se kamarád rozhodl vyhledat i jiné názory, respektive jiná řešení. Tajně doufal, že si může pomoct sám a svůj stav ovlivňovat jinými cestami (homeopatikou, makrobiotikou atd). Asi proto, že se cítil zklamán tím, že mu doktor nedokázal říct nic o příčinách nemoci. Přes veškeré obavy, můj znamý pořád věřil...
Já jsem si v tu chvíli uvědomil, že současná západní medicína řeší jen důsledky onemocnění a pacient přestal být bran jako celek. Dnes se pacient zdá být jen skladbou různých orgánů, které specialisté léčí odděleně.
Po dvou hodinách marného čekání v nemocnici a sledování, jak se lékař snažíl být všude, kde byl povolán, jsme to vzdali. Znamý napsal vzkaz doktorovi a sestrička slibovala předání. Doufali jsme, že se doktor ozve. Po dvou hodinách tak učiníl a já jsem konstatoval, že lékaři vůbec nestíhají ošetřit všechny pacienty, a to je nutí léčit, jako bychom byli jen sériové zboží. Vrátíli jsme se do nemocnice a pacient byl vyslyšen. Respektive jeho požadavek na sledování nemoci a zjištování, zda je jeho operace nevyhnutelná. Návštěvit doktora de facto trvalo několik hodin, ale samotná konzultace s ním trvala jen patnáct minut. Nakonec, aby se lékař vyhnul založení nové zdravotní karty, (pacient už ji má u tohoto lékaře na jiném pracovišti) vystavíl recept na jméno jiného pacienta.
Jak vypadá zdravotnictví dnes? Je plné anomálií. Zdravotnictví potřebuje urgentně zlidštit. Je jasné, že chybějí peníze, ale chybějí hlavně lidi. Vyřeší tohle poplatky? Ne. Jen se z pacientů stále stávají rukojmí mocenských ambicí politiků. I proto nebude stačit jen ten třicetikorunový úplatek.

Mezinárodní šikana

2008-09-14T14:16:00.000-07:00

Invaze větších na území menších se opakují neustále a spíše jsou jen dalším projevem lidské podstaty a mezinárodního šikanování. Sovětská invaze Maďarska roku 1956, Československa v roce 1968, Čínská invaze do Vietnamu v roce 1979, Reaganovský Naléhavý hněv roku 1983 na ostrově Grenada, nebo další americká invaze do Panamy v roce 1989, či Írácká Kuvajtu roku 1990 to potvrzují. Poslední, ruská jen rozšiřuje seznam. Společnými jmenovately jsou: lež a média. Vždy je na těch silnějších najít tu správnou záminku: kontrarevoluce (1956, 1968), boj proti rozšíření marxismu (1983), zatčení svého bývalého agenta a drogového dealera Noriegu (1989), ušlý zisk (1990) nebo ochrana svých spoluobčanů (2008). Ale pravé důvody jsou od jakživa ty samé: velmocenské. Nicméně světová šachovnice pořád vyžaduje chytré hráče a ten, kdo dokáže vidět několik tahů dopředu, vyhrává. Uvidíme, kde se nacházejí nejlepší šachisté dnes. V případě poslední ruské agrese jsou důvody také jiné. Ruské vládě nejde o své občany v sousedním státě, stačí připomenout přístup k občanům v divadle Dubrovka v Moskvě. Co se týče Gruzie, je to mírně špinavá miniválka, kterou potřebovali všichni a kde je nutné dát do souvislosti energetický koridor a závislost Evropy na ruském plynu. Saakašvili není prvním ani posledním vládcem, který využije válku, aby se udržel u moci. A není prvním, ani posledním, kterého USA používáji jako katalizátor. Saakašvili věděl o provokacích, ale uvědomil si, že tak nebo tak Abcházie a Jižní Osetie jsou dávno ztracené. Také že svět po roce 89 ještě nestanovil konečnou podobu svých hranic. Vědel o tom, že vznikem a uznáním Kosova nebude cesta zpět (sice je to jiný typ konfliktu ale globální vhodná záminka). Věděl také, že až přijdou Rusové do rodiště Stalina, svět bude muset reagovat. Je přece jasné, kdo vyhrál studenou válku, a západ musí udělat další rozhodný nebo snad i rozhodující tah. Ten tah je členství v NATO pro Gruzii. Čekají ho nebo ne Rusové? A co získají oni svou malichernou agresí? Titul velmoci? Maximálně nová trpasličí území včetně velkého kusu pobřeží Černého moře? Možná šlo jen o to. Rusové také testují, do jaké míry se jich západ bojí kvůli energetice. Myslet si, že Američané nevěděli vůbec nic o tom, co se chystá, je absurdní. Dnešním scénářem, pokud dojde k rozšíření NATO, se USA vojensky přiblíží ke Kaspickému moři a Saakašvili se stane vítězem, protože získá bezpečnost a investice pro svůj ministát. Pokud se to tak stane, Rusové se přepočítali. Bohužel svět pořád řídí vojáci a důkazem toho jsou vedlejší efekty. Pro mnohé význam radaru a raket ve střední Evropě dostavá nový rozměr i nový impuls, protože strach je mocný a o to tu běží.

O české koruně, turismu a jiných běsech

2008-07-30T10:27:00.000-07:00

Občas se pozastavuji nad stěžováním občanů nad udajnými reformami a zdá se mi, že většinou o tom mluví novináři a opozice, nebo humoristé a odboroví předáci. Nic proti tomu. Jakmile se ocitnu mezi normalními lidmi, témata jsou spíš jiného druhu. Ne že by neměli finanční potíže ale asi mají za to, že oni sami nemají šanci věci ovlivnit. A něco asi na tom bude, věc veřejná už dávno není věcí a už vůbec veřejnou. Podle mě je to rys středoevropanství. Bohužel tomu nahravá pocit jisté české vyjímečnosti. Když vnímám Česko, vnímám jeho polohu jako jeho hlavní rys. Když se řekne, že něco je uprostřed něčeho, jako každý střed, mu přísluší jistá vyjímečnost. Zeměpisně řečeno taková země je cílem i křižovatkou a asi s tím nikdo nehne. Často slyším, že tady býval blahobyt za První republiky (minimálně pro určitou část společnosti, koneckonců jako všude). Také často slýchám, že i za Rakousko-Uherska věci nebyly zdaleka tak špatné jako v jiných částech říše. Je mi navíc podezřelé i to, že za bolševiků se lidi měli ekonomicky lépe než v jiných komunistických satelitech. Třeba jsou to jen pocity, které vytváří novodobé mýtusy, ale co dneska? Dneska sleduji, jak se na západě od nás opakuje neustále slovo „krize“, slovo „recese“ a jiná slova. Přesto v středoevrospském prostoru jménem Česko místní měna láme jeden rekord za druhým. Koruna denně posiluje a zdá se, že to posilování nemá konce. Zřejmě když posiluje měna posiluje i národ. Začínám teda mít znovu pocit, že tento středoevrospký prostor je asi určen k tomu aby byl pevným bodem. Nicméně tohle může být jen má laická iluze infikovaná výše zmíněnou vyjímečností. Pokud je něco barometrem realního stavu věci tak je to turistika. Ta naše a ta cizí. Když mě před třemi měsíci jedna Římanka vyprávěla, jak byl její pobyt v Praze drahý a jak všude musela platit nehorazné peníze, vzpoměl jsem si na ty časy, když byla Praha levná pro každého, jak se třeba dalo procházet ve Zlaté uličce na Hradě zadarmo. Takových míst je dnes bohužel více a vůbec mě nepřekvapila nedávná zpráva o tom, že jistý úřad pronajal vyhlídku uprostřed veřejné komunikace nad slavnou propastí Macocha. Zřejmě je ve středoevropském prostoru něco dravého co doposud nikdo nepopsal. Ani já to nepopíšu. Je to chamtivost? Touha dohnat zapád co nejdříve? Nevím. Vím, že při nedávné cestě po Portugalsku a Galicii jsem jedl vynikající jídlo a pil znamenitou kávu a po každé jsem platil méně než v Praze. Cenově jsme zřejmě v mnoha věcech západ už dohnali. Bohužel kvalita pokulhavá. Zdá se mi, že takzvané zdražování všeho možného má zřejmě různé důvody ale i původy. Já si ale stále kladu tu samou otázku. Kde chceme žít? V zemi kde vše stojí pakatel ale zároveň je to vězení, protože nemůžeme nikam jet? Nebo v zemi kde věci stojí hodně, nebo více než jinde, ale na něj jakž takž máme a když se z nás stávají jednou ročně turisté, zjistíme, že jsme na tom dobře a nemusíme být elitou abychom poznali svět? Zdražení života mně ale tolik netrápí. Trápí mě pocit, že jde o obyčejné tahání peněz z lidí, ať je to od nás nebo od turistů.

Fízl v přízemí a věc veřejná

2008-06-23T03:50:00.000-07:00

Tento příběh je možná pro mnohé denní chleba. Když se před léty jeden můj kamarád stal členem jistého přažského bytového družstva, měl za to, že když musí měsíčně uhradit poplatky, má právo vědět, kam peníze jdou a kdo s nimi disponuje. Navíc byl tehdy čerstvě vydán zákon “O sdružení vlastníků”, který ukládá povinnost se o domy starat společně. Požádal předsednictvo družstva o setkání a byl pozván na pravidelnou měsíční schůzku. Kamarád se chtěl přestavit a zjistit více o chodu družstva. Prvním překvapením bylo zjistění, že čtyřem členům vedení družstva bylo přes 70 let, (o tzv. kontrolní komisi nemluvě). Přišlo mu to přirozené, domy se totiž stavěly v polovině 50. let a drtivá většina lidí, které potkával v okolí, byli důchodci. Druhým překvapením byla okamžitá nabídka místa ve vedení, kde chyběl jeden člen. Tak se naučil slovo kooptování. Myslel si, že tak bude společensky platný. Třetím překvapením bylo konstatování, že členové vedení byli mezi sebou strašně rozhádaní, že na sebe neústale ukazovali prstem, křičeli, atd. Zkrátka, že se nemají vůbec rádi. Přesto se kamarád zblížil s jedinou členkou vedení, které přišlo jednání mého kamaráda úplně normální. Vysvětlila mu, že se neměli rádi kvůli nedávné minulosti. Všichni totiž věděli kdo byl kdo před listopadem 89, měli nevyřešené účty, věděli kdo tam žije oprávněně a kdo dostal byt z protekce, kdo byl lampasák a fízl, kdo rád buzeroval, hlídal sousedství a donášel. Dalším překvápkem bylo, že údajný fízl působil přímo v tom vedení již dlouhá léta. Příchodem kamaráda se ovzduší zklidnilo, ale jeden ze členů okamžitě podal demisi, jiný brzo na to zemřel, což s ohledem na věk sousedů bylo zcela normální. A tak kamarád, paní a bývalý fízl dnes spravují družstvo. Jednou měsíčně musí řešit nezpočet problémů, menších havarií a vyřizování. Kromě kamaráda se další kooptování nepodařilo. Ostatní sousedi na to kašlou, stačí jim uhradit poplatky jednou měsíčně. Těm málo mladším, kteří zdědili byty po babičkách, je všechno jedno. Buď nemají čas, nebo jim majetek, který dostali bez práce, nepřijde tak hodnotný aby se o něho starali. Kamarád si myslí, že lidé mají pořád strach z fízla. Už ne z toho, co kdysi mohl provést, ale z jeho údajných konexí s podsvětím. V současnosti, na roční schůzi společenství vlastníků chodívá jen hrstka lidí. Které je ponaučení z toho přiběhu? Pořád skrytých občanských křivd komunismu je mnohem více než ty ekonomické nebo politické, které jsou vidět na povrchu. Politici zákony zrušily komunismus a nastolily demokracii. Ale ne v nás, ani mezi námi. Zákony jsou kratké na to, aby se lidi dali dohromady a starali o svou nejbližší věc veřejnou. Politici vydávají zákony ale tím se nestávají hned státotvornými. Za každým novým zákonen je potřeba změny lidského chování. Je proto nezbytné, aby se dnešní budovatelé starali o věc veřejnou učením lidu účasti občanského života.

Citat Nro 2

2008-06-03T04:02:00.000-07:00

K závisti je třeba příbuznosti.

Příběhy jedné noci. Petr Høeg, 1990

Cyklistou

2008-05-12T07:26:00.000-07:00

Matně si pamatuji na své první dětské kolo a už vůbec ne, kdo mě na něm naučil jezdit. Ale jsou věci, které si nezapomínají a když jsem si nedávno koupil kolo, konstatoval jsem, že po 30 letech to ještě umím. První úkol bylo zjistit, zda má volba silničního kola nebyla příliš riskantní a zda nebudu potřebovat nutně přílbu a to nejen kvůli zákonu. Život cyklisty je dost nebezpečné dobrodružství, protože takzvaná síť cyklostezek není tak docela síťí a často se jezdí spolu s auty, respektive vedle nich. Dnes bych, po několika týdnech zkušenosti, rozdělil řidiče do tří skupin: ti, kteří si uvědomují mou zranitelnost a respektují mě; ti, kteří mě respektují proto, že jim nic jiného nezbývá a ti ostatní (naštěstí menší ale poněkud velmi viditelná skupina řidičů neboli potencionálních vrahů). Do této skupiny bych zařadil neslušné taxikáře, řidiče Avií se suťí; a paradoxně i ty, kteří, předpokladám, byli nedávno také cyklisté. Mám na mysli mladé řidiče v nově zakoupených a tunningově opravených starých vracích z přažských bazarů. Pro tu poslední skupinu vandalů za volantem, jsme my cyklisté něco jako pouliční pohybující mobiliář, do kterého lze klidně vrazit.
Stav cyklostezek je žalostně špatný a možná je máme jen aby se v Bruselu nic neřeklo. Jako na zavolanou přišla příležitost se zúčastnit jarní cyklojízdy, jejíž cílem je aby se cyklisté dočkali svých pruhů v Praze. To, že magistrát to ignoruje, je spíš výsledek životosprávy a pojetí zdraví knedlíkových zastupitelů.
Minulou cyklojízdu jsem uvítal z pozice pěšáka, protože mít nábřeží od Karlova mostu až k Národnímu divadlu jako pěší zónu, kde se dalo tancovat, procházet se a něco popíjet, byl příjemný zážitek. Letošní cyklojízdu jsem absolvoval se synem i přes nevhodně vybraný den. Pořadatelé zřejmě nemají děti, které musí na druhý den ráno do školy. Trasa, končící v Loděnicích, byla nenáročná a šlapání s lidmi stejného smýšlení bylo fajn. Bohužel jsem měl pocit, že trasa byla povolena tak, aby co nejméně narušovala provoz aut ve městě. Bezdětní pořadatalé připravili v cíli zábavu (čtěte djové, pivo a klobásy), která uspokojí jen užší věkovou skupinu. Děti a starší lidé to hned otočili a jeli zpátky. Přitom cíl akce zůstavá oslovovat všechny věkové kategorie. Třešničkou na dortu byl neopakovatelný zažitek při jízdě zpět po údajně málo známé cyklostezce A2 vedoucí až k Rudolfinu. Tato trasa nabízí filmovou scenérii připomínající válečný film nebo zbombardovaný Kábul. I přes pocit jisté marginálnosti celé akce budu rád šlapat dál.

Citát Nro 1

2008-04-25T09:30:00.000-07:00

Neboť hloupost není defekt - je to nemoc. Nemoc nevyléčitelná, je-li vrozená. Vyléčit se může jen ten, kdo se jí nakazil. Defekt není nakažlivý a neléčí se, nýbrž napravuje. Proto hloupost není třeba odpouštět, ani sobě. Učili nás, že procházíme-li se s chromým, máme si zout botu. Chromost je defekt, a ani před ní rozumní lidé nezavírají oči, ale vyrábějí plastiky a protézy. A chovat se ohleduplně k hlupakovi je horší než se zouvat. To je jako když se ze solidarity objímáme s malomocným, a ještě hůř, neboť hloupost je zhoubnější než mnohé strašné choroby – je nebezpečná i pro zdravé.

Slobodan Novak, 1968

Svět knih a front

2008-04-06T11:32:00.000-07:00

Občas slyším na dětských hrištích a pískovištích, jak je nutné omezit televizi a podporovat četbu v životě dětí. Souhlasim, ale fundovaným a nikoliv fundamentalistickým způsobem. Pokud jde o četbu knih a sledování televize, veřím tomu, že problém spočívá v tom, co čteme a na co se díváme. Protože když dva dělají totéž není to totéž. Takže je velmi důležité rozlišovat co vlastně čteme a na co se díváme. Schválně, co nám dává více? Film od Cohenů nebo knížka od Coehla? Tedy obraz či písmo? Když postavíme do ringu do jednoho rohu knihu a do opačného televizi, co tímto vyřešíme? Nic. Takto postavit věci proti sobě není spravné. Blíží se Svět knihy. Bohužel veletrh se mi zda být taková obrovská tržnice na Výstavišti. Mám dojem, že na tom veletrhu kniha a tvorba jako takové jsou spíše druhořadou věcí, a že tam hlavně jde o obchod. Pro dnešní knižní průmysl je kniha často vnímaná jako součást lidové masové zábavy a proto tyto akce ovládají podnikatelé. V dávných temných dobách obecné negramotnosti kniha představovala něco jiného. Dnes ve světě gramotném je její role poněkud jiná. Něco jsme získali a o něco jsme přišli. Pryč jsou časy, kdy četba a psaní byla činnost vyvolených. Psaní a četba jsou dnes činnosi jako každé jiné. Píše Topol ale píše i Plevel. Čte doktor a umí číst i popelář. Co se píše a co lidi čtou je často diametrálně odlišné. Odlišný je i cíl různých nakladatelství. V záplavě brakové literatury se dnes ztrácíme a knižní a nakladatelské perličky, co mají skutečnou literární a kulturní hodnotu, se težko hledají. Češi jsou národ knih a front. V 80. letech jsem viděl v tisku jinde, pozoruhodnou fotku, údajně zprostředkovanou CIA. Na ni byla dlouhá fronta před jedním pražským obchodem. Snímek měl poukázat na strádání a útrapy čechoslováků v komunismu. Americký agent si ale nevšiml toho, že nápis nad obchodem v cizí řeči zněl: Knihkupectví. Par let později jsem na vlastní očí ty fronty na knihy viděl. Češi rádi čtou a rádi i čekají. Hezký zvyk. Myslím četbu a ne fronty. Na výše zmíněné fotce není jasné, zda lidi třeba nečekají na sbírku chilského nebo českého Nerudu a tedy zda fronta není projevem poslušnosti k režimu nebo projevem sounáležitosti k národu, respektive. Když se dva jmenují taktéž, nejsou titéž.
Občas vidím pozoruhodné novodobé fronty. Například: na autogramiádách, fronty pouze na překladatele knih a nikoliv na jejich autory, což mě inspiruje k úvaze o postavení překladatele v zemi exotického jazyka jakým je jistě čestina. Jindy, když se podepisuje sám autor, polovina lidí si nechává podepsat knížku a druhá pouze stránku jednoho malého zmuchlaného sešitu, kam sbírají autogramy. Nabízí se tedy otázka, zda vůbec nám jsou fronty znamením kvality. Tento ročník veletrh hostí Španělsko, což je knížní velmoc, její transnárodní nakladatelství dělala před časem pěknou paseku v Jižní Americe. Myslím si, že je vice než nutné dnes dobře vědět kdo jsou redaktoři a překladatelé knih, ale také kdo jsou vydavatelé. Platí to i pro Čechy, protože kdy dva dělaji totéž, není to totéž.

Ekologický paradox

2008-03-03T02:16:00.001-08:00

Dělám si názor na nás, na oteplování a na naše vlastní ekologické chování díky zvykům spjatým s počasím. K tomu mi pomohla i jedna loňská jihoamerická indiánská návštěva a její setkání s českým domorodcem. Lidi cestují když mají volno a je teplo. Vypraví-li se daleko, většinou tam panuje jiné nebo opačné počasí. Pocházím z oblasti s krátkou historií a bujnou přírodou, kde žijí údajně „přírodnější lidi“ v harmonii s přostředím. Harmonie, kterou prý Evropané již dávno ztratili. Pojem „přírodní lidi“ označuje lidi bez evropských parametrů kultury: různých umělecko-historických slohů v architektuře, klasické hudbě, malířství. Ale „přírodnější národy“ se zdají být zvědavé i na národy s tisíciletou kulturou a proto jejich majetnější příslušníci cestují sem. Tady pak tvrdí, že i oni mají na co být pyšní: na mohutné řeky, velké pohoří, široké pláže a džungle. Vytýkají nám stav naší přírody. Loni byl u mě příslušník „přírodnějšího národa”. Vskutku vypadal jako ukázkový indián. Černé indiánské oči, dlouhé a husté indiánské vlasy, indiánská tmavá pleť. Jenže se oblékal evropsky a mluvil anglicky. Vzal jsem „svého” indiána k svým českým kamarádům aby poznal „kulturnější” národ. Ale mí čeští kamarádi domorodci byli buď na výletech nebo na chatách a to uprostřed zimy. Zvyk spíše letní. Řekl jsem si, že se asi otepluje. Indián nechápal, kam lidi odcházejí víkend co víkend. Za přírodou, řekl jsem mu. Marně jsem vysvětloval, že Česko není jen Praha. Rozdíl mezi námi a “nimi” je, že jejich mnohomiliónová města jsou téměř útočiště před divokou přírodou. Jste-li tam mimo město, pak jste blízko nehostinné přírody. Nabídl jsem mu výlet mimo Prahu. Indián nechtěl a ukázal se být velmi městský tvor, neměl zájem o místní přírodu. Letěl sem přece za kulturou. Chtěl zůstat ve městě autora Proměny, kterou tvrdil, že četl, přestože jméno Řehoř Samsa mu bylo cizí. Asi “přírodnější národy” mají špatnou paměť, protože jsou přírodní a příchazejí sem pamět získat. Nakonec se přece našel někdo, s kým jsem ho mohl seznámit. Český domorodec ho pozval na výlet a naznačil, že lidi tady rádi jezdí ven z města, že se jím stýská po přírodě. Nechtěl. Nabyl jsem dojem, že i když nemáme panenskou přírodu už dávno, stejně ji každý víkend hledáme. Zřejmě ještě máme pořád cosi přírodního v nás zakotveného v našem vědomí o odchodu z ráje. Bohužel ti, kteří mají ráj za humnem, brzo uvidí, co je čeká, až velké dřevarské a těžebné korporace skončí ničení. Zdá se, že naše chování je v Evropě občas o něco rozumnější než “přírodních národů”. Oni pro kulturu dnes cestují do Evropy. Časem přijdou i za přírodou.

Evropa bez hranic

2008-02-04T05:32:00.000-08:00

Vývoj Evropy koncem 90.let se mi zdal kuriózní. Východní superstátse rozpadal na jednotlivé státy a Evropské Společenství naopak nabralo na síle. Myslel jsem si, že západní Evropa šlape špatným směrem právě proto, že pokus nastolit jedno jediné centralní společenství ztroskotal. A přesně na tom nejcitlivějším: na svobodě člověka. Svobodu člověka chápu také jako svobodu národů. Stav, kde jeden národ obývající jedno území, je podmaněn národem jiným, obývajícím jiné území je nepřirozený a časem musí dojít k povstání. V dějepisu se učíme podobu světových map, aniž bychom pořádně veděli, kdo skutečně na těch různobarevných kolážích žije. Například až tady jsem poznal Slováky. Přes nostalgii po Československu vím, že vztah Čechů a Slovaků nebyl nikdy tak dobrý jako teď. Pojem národ je nebezpečný, jeho jménem i se válčí. Válka v bývalé Yugoslávii je ukázkou toho, co Evropa zažila mockrát. Podle mě je integrace Evropy možná jen na základě svobodné vůle všech Evropanů. Dnes je základní podmínkou k míru ekonomický blahobyt ale také pocit sebeurčení. Tento pocit nabíráme, když to co máme jsme si vydobyli sami, nebo v rovné spolupráci s jinými. My lidé se usadíme, množíme se a tvoříme svou kulturu a svůj domov. Takové místo chceme spravovat, pečovat o něj, určit jeho podobu, hranice. Hranice dnes padají a integrace je krok k vyššímu stupni spolužití národů. Ale Baskové, Katalánci, Vlámové i kosovští Albánci, také různé srbské enklávy jsou příklady jisté nepřirozenosti. Žijí na svém „cizím“ území a jiní určují jejich osud. Všichni jsou něčím specifičtí. Nezávislost Kosova je nevyhnutelná i přes historickou nostalgii a uctívaní prostoru, kde se odehrála pro Srby významná událost. Každý národ či etnikum chce integraci s jinými teprve když překoná vlastní egoismus. Musí ale najít identitu v prostoru, který obývá, bez ohledu na to, kdo tam předtím žil. Identita se rodí díky seberurčení. Země patří těm, co na ní žijí a to je skrytá, hnací a mocná síla. Srbové nepochopili, že malý demografický růst jim jednou predloží účet. Platí tedy to, že čím větší blahobyt, tím větší individualismus. Čím vetší individualismus, tím menší chuť založit rodinu a mít děti. Nedivme se, že ten prostor začínají obývat jiní. Až ti jiní budou prosperovat, tak je třeba potká totéž. Evropa se dnes potyká s něčím podobným a jednou ji může potkat tentýž osud. Mimochodem, nebylo by od věci, kdyby historikové a etnologové experimentálně vytvořili etnograficko-národnostní mapu skutečné bezhraniční a integrované Evropy.

Cizinec a Codex Gigas

2007-12-10T02:44:00.000-08:00

V poslední době se mi sešlo pár pozoruhodných příhod. Před pár měsíci jsem se seznámil s člověkem z jedné neziskovky věnujicí se emigrantům a běžencům a vůbec cizincům, kteří potřebují pomoc se v Čechách integrovat. Dozvěděl jsem se, že těch organizací je dokonce pár desítek. Měl jsem radost, že vůbec existují lidi, kteří si uvědomují potřebu pomáhat slabším, a dokonce i těm, co pochází odjinud a jsou v nouzi. Pak se mi stalo, že mě jedna sousedka oslovila v samoobslouze. Pozdravila mě s úsměvem a ptala se mě, koho pozvu na večeri a co uvařím. Myslel jsem si, že si mě s někým spletla. Hned jsem ji požádal aby mě zasvětila. Ano, ona také slyšela o projektu Rodina od vedle, který spočívá ve vzajemném poznávání sousedů a to mezi cizinci a místními domorodci. Odpověděl jsem jí, že nehodlám pozvat nikoho. Nedělím totiž lidi podle národnosti, ale podle toho, zda mám s nimi něco společného nebo ne. Sousedka se pouze úsmala, ale já jsem dále přemýšlel o celé této věci. Žiju integrovaně už dlouho a bez pomoci jakékoliv organizace. Třetí příhoda byla, že mě kontaktovala jedna novinařka, jestli bych nechtěl pro tuhle rubriku občas něco napsat. Novinář nejsem a nebudu. Ale fejetony jsou mi blízké. Měl jsem vlastně důvod: jsem cizinec a dokonce velice kuriózní, protože pradědeček byl jedné národnosti, dědeček druhé, máma a táta třetí a syn je čtvrté, jiné národnosti. Takže asi to cizinectví je ve mě nějak zakořeneno. Měl bych teda mít Jiné oči. Považuji za velké štěstí být cizincem. Na druhé straně je to složité a občas velice naročné „povolání“. Všichni cizinci s nadsázkou máme něco od Camusova Meursaulta (úzkost, apatii, někteří i ten zločin). Jako jemu se i nám občas zdá být vše cizí, nicotné, a žijeme často příliš nad věcí. Hledání smyslu se stává jakýmsi nekonečným porovnáváním. Cizinců je ale několik druhů: emigrat, exulant, běženec, cestovatel, vyslanec, turista, atd. Dnes vím, že stát se cizincem na jakoukoliv dobu, je jediný způsob, jak se naučit respektovat a tolerovat tu skoro postmodernictickou jinakost světa. Poslouchám často řeči o tom, jak jsou v Praze lidi xenofobní. Něco na tom bude, ale zase vím, že je to občas jen takový tématický blábol, protože ti, co proti tomu řeční, často pro tu věc pramálo dělají. Ten problém je individuální a vůbec není napříč celou společností. Mám dojem, že v tomto ohledu se tady hodně změnilo k lepšímu. Ale může se dělat ještě více? Tato rubrika je příklad. Nedivím se, že vznikla v tomto médiu. Pokud myslíme vážně integraci menšin, tak jediné, co je dokáže opravdu integrovat v dnešním světě, jsou média. Cizinci by měli mít třeba i svůj vlastní televizní pořad. Nedávno jsem oslavil 19. výročí svého cizinectví a protože nejen emigrují lidí, ale emigrují i předměty, tak jsem to oslavil navštěvou jednoho takového předmětu. Slavného a ďábelsky proslulého Codex Gigas. A něco ďábělského na té knize přece jen bude, protože nahoře v trezoru nás uvítal tlustý plešatý chlap, který mluvil jako policajt, což mi přišlo vzhledem k hodnotě exponátu logické. Vítání začalo otázkou, zda jsme všichni Češi, což kromě mě tak bylo, ale neozval jsem se, protože se počitám dnes spíše mezi domací. Během prohlídky nás tlustý hlídač požádal, abychom se nedotýkali kovové skříňky a to z hygienických důvodů, protože tam denně chodí i spousta cizinců a že on sám neví, jaké infekce tam můžou být. Po této poznámce jsem pochopil, že všude se najdou i vyjímečně hloupí lidé. Napadlo mně, že by nebylo špatné, aby se neziskový sektor začal věnovat také integraci těchto duševně chudých domorodců. Na jeho vepřo knedlo zelo opravdu nemám chuť.

Máme snad raději barmany než Barmánce?

2007-10-30T05:27:00.000-07:00

Blíží se listopad. Vzpomínám si na někdejší typický listopadový rozhovor, jaký jsem často absolvoval v Praze na začátku 90. let. Lidé, s kterými jsem se stýkal, se dělili na dvě skupiny: jedni se mi často snažili vysvětlit, jak prospěšný byl pro Chile náš diktátor Pinochet a jak by bylo dobré mít tady takového na konci 40. let. Druzí mě poplácávali po ramenou a projevovali zhnusení nad ním a jeho praktikami. Všichni do jednoho se ale shodli v jedné věci: byli rádi, že je komunismus pryč. Vyčítal jsem lidem bývalou pasivitu a nedostatek bojovnosti, a také že si nechali takový odporný režim líbit tak dlouho. Hlavně jsem tenkrát nedokázal moc pochopit, proč lidi nemanifestovali na ulicích a jen nadávali doma. Přiznávám, že můj jediný studentský rok v totalitě mi pomohl pochopit ledacos, ale zároveň jsem tehdy o represivní komunistické rafinovanosti spoustu věcí nevěděl. Pak přišla sametová revoluce. To byl jistě jeden z mých nejsilnějších životních zážitků. A to už jsem tehdy měl řadu manifestací za sebou jinde. Nikdy předtím jsem neviděl tolik lidí dohromady a s tak razantním a ušlechtilým cílem, jako bylo znovu získat svobodu. Byl jsem rád, že jsem student a že jsem u toho. Měl jsem úžasný pocit výjimečnosti. Výjimečný okamžik, výjimeční lidé. Tak přece, říkal jsem si, Češi povstali včas. Přesto mne tížilo vědomí všech těch let totality. Pak se lidé rozešli vybudovat kapitalismus, demokracii a nový život. Měl to být život především občanský, kde mají lidé vlastní názory, ale také je vyjádří. Na jedné manifestaci mi tehdy starší paní vyprávěla, jak se jí zdál v 60. letech vietnamský konflikt cizí a daleký, jako by se to lidí tady vůbec netýkalo. A pak přišel osmašedesátý a najednou doufala, že svět to jen tak nenechá a lidé všude vyjdou do ulic a budou před ruskými ambasádami vyjadřovat podporu Čechům a protestovat. Brzo si uvědomila, že třeba i jinde uvažují stejným způsobem jak ona o pár let dříve a že pro spoustu lidí je nějaké Československo kdesi daleko. V posledních týdnech nabraly osudový spád události v Barmě. Znovu jsme si uvědomili, že jsou pořád místa na světě, kde lidé nemají svobodu. V Evropě se konají ohromné manifestace. Jen v Londýně se sešlo okolo deseti tisíc lidi. Zatím se OSN snaží o rezoluci, kterou brzdí Čína. Říkal jsem si, že to nejmenší, co můžu udělat, je chodit na různé akce, které Barmánci pořádají v Praze. Byl jsem na dvou a přišlo necelá stovka lidí. Kde jsou ti Češi? uvažoval jsem. Přece kde jinde by mělo být nejvíc lidí ochotných pomoci jiným k demokracii než tady. V tu chvíli jsem si uvědomil, že vlastně nejen Barmánci mají daleko od skutečné demokracie, ale že zatím i tady vítězí ekonomická stránka věci, kdežto ta morální pořad pokulhává. Být občanem, který projevuje solidaritu v teple doma a je ochoten vyrazit do ulic, jen když se problém týká bytostně jeho, rovná se ještě vůbec občanem nebýt. To svědčí jen o tom, jak se věci skutečně mají ještě 18 let po revoluci.

S USA na věčné časy?

2007-09-16T14:41:00.000-07:00

Při oslavách výročí Karlova mostu byla jejich součástí bitva se Švédy. Pražští studenti odolali u Klementina a já šel domů. Na čí straně bych vlastně stál já? uvažoval jsem. Většinou jsme na něčí straně, když válka již dávno skončila nebo je zrovna někde jinde. Ve wikipedii stálo, že ti, co bránili, byli katolíci, a Švédové protestanti. Bylo mi divné, že dnešní Pražané oslavují vítězství nad tehdejšími Švédy, měl jsem za to, že ti samí katolíci popravili české pány na Staroměstském náměstí. Kdo jsou tedy ti dobří a kdo ti špatní? Učil jsem se ve škole, že válka je špatná a mír dobrý; že větší šikanuji menší a proti tomu je třeba se postavit. Učil jsem se v dějepisu, že Etruskové měli smůlu, protože žili příliš blízko Říma, že indiáni v severoamerických prériích nebo jinde Arméni byli svého času překážkou pro Angličany a Turky. Neměli volbu a skončili. Neměli spojence. Kdyby Aztékové znali střelný prach (od eventuálních čínských spojenců), třeba by se nestali Mexičany. Z principu nemám rád zbraně (včetně radarů), protože dojde-li k maléru, je nutné je použít a většinou zabijou i nevinné. Není ovšem k ničemu je v rozhodující chvíli mít, a bát se je použít. Pokud na nás někdo zaútočí a ocitneme se v nebezpečí, musíme se nejen umět bránit, ale hlavně to chtít. Pokud se nebráníme a nectíme své právo na existenci (s radarem nebo bez), proč by to měl chtít za nás někdo jiný? Mít kamarády je dobrá volba, ale naivní. Nesmíme se stat položkou v nevyhnutelných ztrátách doprovázejících každý konflikt. Nedělme se na ty, co jsme pro radar, aby někdo jiný nás bránil, a na ty, co jsme proti, abychom se vůbec nemuseli bránit. Nelze v dnešním světě zůstat stranou. Ani být za dobře s každým. Malý český národ dokázal především přežít. Balancoval a balancovat bude tak, aby prežil. Čech v zásadě není mučedník a vždy bude mít slovanské eso v rukávě. Malý národ, co do počtu, se podobá drahokamu: je vzácnější, atraktivnější. Ale je a bude na pospas těch velkých. Proto asi velký náčelník Čechů podepsal v Trutnově petici pro radar. Věřím jako on v možnost lidské volby. A jeho podpis znamená hlavně volbu, každý by měl uplatnit to své právo. Znamená také volbu spojence. Naučme se mít názor a volit, a ne aby jiní to dělali za nás. Řeší radar hrstky politiků skutečně něco? Žádná země není jednotná a uvnitř se střetají různá napětí mezi skupinami. Obyčejný ruský občan soucítí s černochy z New Orleans a tváří se stejně podrážděně, když vidí George W. s Putinem na luxusním výletě. My normální občané těžko víme, kdo je tu dnes spřízněný s kým odtamtud. O tom, jaké jsou skutečné vazby nedávné minulosti s brzkou budoucností. Třeba Rusko navrhuje Čecha Tošovského (údajně bývalého spolupracovníka Stb) na post předsedy MMF. Kuriozní fakt. Zbývá nám asi jen doufat, že nikdy nebudeme stát před nutností obrany. Slovo radar je palindrom, to znamená, že je lze číst zleva doprava i naopak a má vždy stejný význam, jako by to vlastně bylo jedno.

Rozhovor pro Český Rozhlas 2 Praha Host do domu

2007-06-07T13:31:00.000-07:00

http://media.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/_audio/00556104.mp3

Pozdě o páté se dodnes noc co noc vrací Celetnou..

2007-04-03T01:23:00.000-07:00

...domů Franz Kafka, s buřinkou na hlavě, celý v černém. Dodnes noc co noc hlásá v některé hospodě Jaroslav Hašek kamarádům z mokré čtvrti...

Poznáváte to?

Tak začína Magická Praha od J.M. Ripellina. I já Vám začínam předat takto co je možné noc co noc večer co večer a den co den v Praze. A to pouze dle zpráv mých znamých, které mi chodí občas na mail...

Klikněte na to nahoře na název. A dostanete se na : http://www.praganocturna.blogspot.com/

Uložte to mezi svými favority

Užijte si to.

To jsou moje typy...

JZP

Den Poezie v Praze

2006-11-19T03:01:00.000-08:00

http://www.volny.cz/denpoezie/ucinkujici.html#jzu

Chvalozpěv na skon bývalého diktátora (pamflet)

2006-11-17T13:33:00.000-08:00

Generalu Pinochetovi

Ještě neumírej, starče.
Neumírej.
Co se stalo?
To dávné urážky a pohlavky?
Brutální otec nebo nějaký vykrmený vychovatel?
Může za to hodina pitvání nebo tvá radost z rozšlapávání šneků v září?
Tvé děravé ponožky?
Nebo snad nějaká bankovka, které jsi kradl mamince z kabelky?
Chci najít skrytý klíč tvého dětství.
Chci zjistit, na jakém území ses naučil zabíjet.
Chci odhalit tajný tělocvik tvých krádeží.
Neumírej ještě, starče.
Ať ještě nevysychá tvé šedé hedváví tvé hlavy.
Ať ještě nevyhnije červ tvých hrozeb.
Ať se nevyprázdní oči, s nimiž jsi nenáviděl.

Počkej, počkej.
Neumírej ještě.
Chci vidět tvé příjmení vytištěné v ranním vydání.
Chci cítit pach tvé cely vanout údolími vlasti.
Dech kobky, kde skončil příběh tolika lidí.
Neumírej ještě, starče.
Ať tvé sandály slyší cinkot oceli na tvém zápěstí.
Ať se tvé pruhované kravaty nasmějí dosyta.
Ať vykrvácí tvůj řitní květák.
Nech mě včas svolat dav.
Nech mě zaplavit éter a mobily upozorněními.
Nech mě zorganizovat tajné výpary nadcházející slavnosti.
Chci svolat všechny, kdo jsme tě pozvali na zabíjačku.
Chci nás vidět nakupovat naše pohřební rubáše.
Nás patriarchy, diplomaty, kongresmeny.
Nás vlastníky, zplnomocněnce, velkoobchodníky.
Nás preláty, hodnostáře, špiony.
Nás sadisty, mučitele, kapitány.
Nás revolucionáře, povstalce, černobílé.
Nás hospodyně, dopravce, skladníky.
Nás dělníky, výrobce, kuchaře.
Nás fotbalisty, zpěváky, sochaře.
Nás, kdo jsme probudili Pedra de Alvarado
nebo Velásqueze de Cuellar, které jsi měl v sobě.

Neumírej ještě, starče.
Počkej, počkej.
Ne aby tě napadlo umřít dnes v noci.
Ani ráno, než uslyšíme přesné kladívko,
kapku potu klouzající po čele dalšího Garzóna.
Ne aby tě napadlo umřít, než tě uvidím obědvat u Coco.
Už není zakázané okounět tě.
Není zločin dívat se, jak se ti ústřice s parmezánem klepou v senilních prstech,
jako by to byla střeva těch, které jsi hodil do moře.
Dívat se od rohu na tvá stařecká ústa,
jak rty s Alzheimerovou chorobou žvýkají kořist z Turbot Provenzal.
Jako by to byly bradavky nebo vaginy žen,
kterým tam tví muži strkali krysy.
Chci vyčkat chvíle nepozornosti, hlídat kapání tvé hole,
šoférovo kýchnutí, nepozornost ochranky.
Bloumat kolem jako by nic a rozbít ti nos.
Aby se i tvoje krev valila ulicemi Santiaga de Chile.

Ještě neumírej, starče.
Počkej, počkej.
Čeká tě panteon hnusáků.
Počkej ještě na verdikt slepé s váhami.
Ať šílená radost počká na pomoc fujar a štětců.
Ať ještě čeká bratrstvo tvých beztrestných vazalů.
Ať je ještě čas užívat si tvých stigmat, tvých rozbitých spon.

Neumírej ještě, starče.
Daruj nám svou očistu a hanbu.
Křivé mozoly na tvých rukách ještě skrývají tajemství hrobů a jam.
Ale jestli se navzdory všemu rozhodneš umřít, starče.
Seženu lahve s močí ze všech koutů světa.
Přivezu amoniak z exilu, aby tě pálil v pekle.
Každý rok poplivu zimní chřipkou tvůj náhrobní kámen.
Třes se, zestárnul jsi a Boha umučili na stadionuk smrti.
Třes se, teď se jen dívenky v Maisonette modlí za tebe.

Co znamená La Casa Blů?

2006-10-07T14:31:00.000-07:00

Ramiro Noldribi:
Znamená Dům u zvonů, protože slovo Blů vzniklo z anglického bell, což znamená zvon. Když budeme bell skloňovat jako v češtině, ve druhém pádě množného čísla dostaneme bellů, jedno el a e zmizí a zůstane Blů. Tak tohle to znamená.

David Arequipa:
Znamená to Modrý dům.

Paco Pepeña:
Neznamená to nic, je to blbost, kterou si vymyslel Pacha.

Quiroz-de-Chile:
Je to zvuk polykání, když do sebe naleješ na ex půllitr piva: glo-glo-blo-blu. Blů…

Tristán O. Veselý:
Znamená něco jiného, alternativního, nevím co, ale vždycky to musí být něco opačného. Takovou modrou jsem nikdy neviděl, navíc v barevném spektru je modrá přesně protikladná nebo doplňková k okrové či oranžové, a to je barva stěn. Pacha mi taky vyprávěl, že 7. listopadu 1996 vyšel ve Večerníku Praha článek, kde se v titulku psalo: La Casa Blů je oranžová, takže to tak musí být…

Pacha:
Znamená… nebudu nikomu vykládat, co to vlastně znamená…

Přeložila Anežka Charvátová

Skrytá Chyba

2006-10-07T14:28:00.000-07:00

Najdeš-li skrytou eratu v knize, ziskaš mailem 6. povídku jako bonus. :-)

Češi chtějí být zadobře s bohem i s ďáblem

2006-10-03T05:17:00.000-07:00

Jorge Z Poděbrad

2006-09-27T05:02:00.000-07:00

Pastýř

2006-07-26T11:17:00.000-07:00

Nejdřív ze všeho určitě zapálil sporák a dal vařit vodu na maté. Asi si rozsvítil nad pracovním stolem a připravil si zbrusu nový papír. Bylo to nejspíš v noci, protože v nepřítomnosti jeho ženy Any ho práce právě v noci přenášela do jiných krajů, jiných pustin. Byl možná zneklidněný, rozčilený tou náhlou myšlenkou, která ho přepadla, právě když vycházel ze supermarketu a zaujal ho detail ve výloze řeznictví, ty zmrazené kusy červeného masa. V tu chvíli ho zasáhnula vlčí tlapa inspirace. Pouhý nápad, cizí odlesk. Pokoušel se asi představit si to, jako by ho vedlo tušení nějakého jiného Boha.
Snad se setkal s pastýřem, proměnil se na pár hodin v dávnou, předvěkou, mytickou postavu. Začal ho obkličovat na papíře, vykreslovat detaily doby, která ovšem každopádně nemůže existovat. Představovat si nějaké předtím a potom.
Nejdřív ze všeho ho určitě přiměl zapálit oheň, prohrábnout uhlíky, aby se znovu zakously do ohořelých polen, aby salaš znovu zaplavila vůně blahovičníkových tobolek; namodralý kouř z listů spálených nějaké předešlé noci. Pak si asi zamnul ruce a hlídal vodu na kávu, která pomalu začínala vřít, naplnil si čutoru grapou jako každé ráno a počkal, až zavládne úsvit a kopec zahalí tyrkysová modř jako náruč onoho jiného Boha. Ale kým pro něho byl ten Bůh, kterého tušil za papírem? Ta přítomnost, jež mu vdechovala život, tvořila jej, obtahovala, črtala a omývala svěceným inkoustem. Ucítil ho tam venku, jeho moc obsaženou v eucharistickém pohledu. A právě v tu chvíli vyšel z chatrče.
Když uslyšel bečení nedalekého stáda, oblékl si nejspíš přes potrhanou kazajku kožich, připnul k plundrám opasek se zvonci, přes jedno rameno si přehodil raneček a přes druhé volský roh, nazul si vysoké boty a vydal se ke stádu spočítat ovce. Pomalu zavřel dveře salaše, potichu, aby nevzbudil bratry, a vydal se po pěšině vyšlapané zvířaty a vydřené časem, pěkně krok za krokem jako poutník zraňoval berlou okraje stezky; s nábožným přesvědčením, že naplňuje svůj osud a své poslání, silný se svou prastarou holí. Stalo se to snad právě toho rána? Záblesk vysněné hypnózy. Naprostý klid té momentky, jež je jeho jedinou duší. Dorazil na pláň, na vlhké pastviny, pročísnul si možná své dlouhé, rozcuchané vousy, povytáhl vyšívané manžety košile. A v tu chvíli snad ucítil své tělo, namalované se všemi detaily, jasné jako zdejší alabastr. Na trávě ležel mrtvý beránek, zakousnutý rukou onoho skrytého Boha, alchymií čar, bohatých detailů, které tryskají centimetr po centimetru z černého pera; geometrie jeho plochého, vytištěného těla, tajemství boží ruky, jež ho tvoří, odkrývá na listu ručního papíru, který si koupil jistý César Boldrini, umělcovy ruky, která ho črtá v nejtajnější rozkoši. Snad zahlédl svého tušeného, hledaného Boha, kreslíře, který ho zhmotňuje. V tom okamžiku se mu obličej navždy ustálil v teskném, jediném výrazu jeho jediného času, té přítomnosti, minulosti i budoucnosti, v nichž se odehrává jeho existence uměleckého díla, a on či jeho autor možná pocítili klid toho ospalého pohledu, rovnováhu pravé ruky s holí a levé ruky se zdviženým rohem, oznamujícím divákům obrazu smrt beránka, nebezpečí blízké šelmy. Tam na dřevěném kreslicím stole pak asi César Boldrini vetknul do posledního detailu své iniciály: CB 97, čtvereček jako závěrečnou tečku, všechno mimo dvojitý rámeček. Dílo je hotovo, zbývá očistit štětce, zavřít lahvičku, a když nenajde prášek na inkoust, bude na pastýře chvíli foukat, přiblíží ho ke stínítku lampy. Pak nejspíš odsunul stoličku, až poškrábal tepny parket, a jako spokojený Bůh schoval stvoření světa do desek mezi desítky dalších kreseb. Na stole: nádobka z tykve na maté a stříbrná trubička, tichá lampa jako zhaslé slunce. Anin portrét. Mezitím se asi rozlehlo po náhorní plošině troubení rohu a vyburcovalo bratry, kteří podle zeměpisu toho jediného listu papíru nemohli nikdy existovat. List zavřený v kleci svého údělu, zasazený do skla a do dřevěného rámečku.
Je tam a pod vlivem majestátnosti svého jedinečného gesta nic netuší o posměšném pohledu vlka za zády, nevidí jeho špičaté uši, žravost v jeho skelných očích; budu si ho prohlížet, jak visí na bílé stěně mého pokoje vedle asijské masky ze želvího krunýře s vypouleným stříbrnýma očima, kousek od antilop namalovaných na látce z Burkiny, jak se choulí ve svitu divadelní lucerny, jež ozařuje sever mého pokoje a začarovává indický přehoz na křesle, stolek na desky a zkroušené listy exotické rostliny, která večer přitáhne pohledy mých hostí na ilustraci, již jsem si koupil od jistého Césara Boldriniho.